Ski flying mirroring image
31. 1. - 3. 3. 2018, Trutnov Gallery, Curator - Martin Dostál
Text: Martin Dostál
Installation view in the Trutnov Gallery
Press Release
The painter Břetislav Malý examines the medium of painting with great intensity and spatial imagination. One could even think of it as stubbornness or vehemence, as the title of the show, Urputné malby, Vehement paintings, reflects. Břetislav is very keen on slicing the layers of his paintings, both literally and metaphorically, making his way through the ages of painting experience and reaching his unique synthesis supported by the weight of his theoretical research. He knows that reflecting on painting has its long-lasting tradition, be it recognising colours and their immanent dispositions, composition schemas or painting technique. In the 50s, 60s and 70s painting reached its modernistic limits by researching structure, texture and monochromatic abstraction. From the 80s onwards, painting was able to synthesize various artistic, social, technical and iconographic options with surprising freedom and liberation. One of the most recent achievements has been (or was) neomodernism: exploring, with a degree of artistic confusion, the pinnacles of modern and modernist trends careening through the 20th century. Geometrical constructions, colour concepts, playful reversals of object and subject, aesthetical expositions behind and beyond paintings are all premises a contemporary artist entranced by painting can count on playing with. Břetislav Malý is trying to find his place and justification in this fresh stream of painting.
I could also add that Břetislav, who was born in Hradec Králové in eastern Bohemia in 1985 and is currently based in Brno and Polešovice near Uherské Hradiště, constantly feels the need to experiment, search and re-evaluate. To think about painting, or, to put it better, to think by painting. Břetislav, a graduate from Petr Veselý’s and Tomáš Lahoda’s studios at FAVU Brno (Faculty of Fine Arts) where he studied between 2006 and 2012 and where he is an assistant in Petr Kvíčala’s studio, is fascinated by physical phenomena related to the material substance of painting and by the effect of background constructions supporting the painting’s surface area hidden from the spectators’ views. This leads to considering painting in relation to space in a wider sense, from arranging paintings into a sequence in gallery exhibition space to working with a painting as an object – for example hanging a painted canvas or propping a draped canvas with various constructions, and creating unique painting objects. These objects are a theme in the current show in Trutnov, making use of its three-storey verticality, each floor articulating a different painting-spatial relationship. With some exaggeration the gallery in Trutnov can be perceived as a Malý painting with complicated layering.
The show is, nevertheless, also accessible to a viewer who prefers an aesthetic experience from an interestingly created painting, appreciating its colour effects. Examining colours and spaces between them that either connect or disconnect them encourage the painter to disrupt traditional oblong and square formats, and are one of his trademarks. Břetislav shows interest in all components of painting but colour with its optical, physical and philosophical aspects was a decisive and initiating impulse in his painting. Painting is based
on the physical act of layering colours, which the viewer feels in the haptic surface of the painting.
It would be interesting to compare Malý’s works to the tendencies in the second half of the 60s and 70s to use structured monochrome painting. In Czech (and later Dutch) contexts I am primarily referring to Tomáš Rajlich’s works with structured, lively surfaces, who took an individual approach to synthesizing minimalist structure, monochromatic texture and gentle gesture. In a world context, we can consider Malý and painting and colour as concentrated organism as seen in Gotthard Graubner’s works, or in the real aesthetics on the works of American artist Robert Ryman, or in an even wider view, painting that developed individually conceived ‘primary structures’, be it fundamental painting, reductivism, minimising analytical tendencies and so on. Apart from these concepts we can consider Malý’s work in the postmodern categories of construction and deconstruction both in their factual and structurally-philosophical sense. One depends on the other. Be it as may, any Břetislav show is a unique experience revealing to its viewer the most current tendencies in contemporary art and providing them with a preview of its future development.
Martin Dostál
/
Malíř Břetislav Malý zkoumá médium malby s velkou intenzitou a prostorovou představivostí. Někoho by mohlo snad i napadnout, že s umanutostí a jistou urputností, jak ostatně zrcadlí i název výstavy. Břetislav totiž s velkou oblibou krájí vrstvy malby ve skutečném i přeneseném smyslu, prodírá se malířskou zkušeností napříč věky a dochází ke své osobité syntéze, podepřené také sumou teoretického zkoumání. Ví, že reflexe malířství má svoji velkou tradici, ať už šlo o rekognoskování barev a jejich imanentních dispozic, kompoziční schémata či vlastní malířskou techniku. V průběhu 50., 60. a 70. let došlo malířství na okraj svých modernistických možností zkoumáním struktury, textury a vposledku monochromatickou abstrakcí. Malířství si pak mohlo, překvapivě uvolněně a svobodně, syntetizovat od 80. let rozličné možnosti, umělecké i sociální, technické i ikonografické. Jedním z jeho posledních výdobytků je, či byla, neomoderna, tedy s různou uměleckou konfuzí zkoumané vrcholky moderních a modernistických trendů, překotně se převalujících přes celé 20. století. Geometrické konstrukce, barevné koncepty, hravé převracení subjektu a objektu, estetické expedice za obrazy a mimo obraz, to všechno jsou premisy, se kterými může současný umělec, umanutý malířstvím, počítat. A v této situaci si hledá své místo v bystřině malování, i své důvody proč malovat, Břetislav Malý.
Mohl bych také napsat, že tento východočeský rodák, narozený roku 1985 v Hradci Králové, a působící nyní v Brně a v Polešovicích poblíž Uherského Hradiště, zkrátka neustále potřebuje experimentovat, zkoumat, přehodnocovat. Přemýšlet o malbě, či lépe řečeno, přemýšlet malbou. Tohoto absolventa brněnské FAVU v ateliérech Petra Veselého a Tomáše Lahody (studoval zde v létech 2006 až 2012, v současné době je zde asistentem v ateliéru Petra Kvíčaly) fascinují fyzické jevy, které souvisí s hmotnou podstatou malířství a také s působením zadních, očím diváka skrytých konstrukcí, které drží plochu malby. Od toho se odvíjí přemýšlení o malování ve vztahu k prostoru v širokém slova smyslu, od komponování sledu obrazů v prostoru výstavní síně k práci s obrazem jako s objektem – například v podobě zavěšeného pomalovaného plátna či plátna vlnivě opřeného o různé konstrukce, a také vytvářením osobitých obrazových objektů. Ty jsou jedním z témat současné trutnovské výstavy, která využívá její třípodlažní vertikalitu, kdy v každém podlaží dochází ke zcela jiné obrazovo-prostorové artikulaci. S jistou nadsázkou lze tedy vnímat trutnovskou galerii jako jeden komplikovaně rozvrstvený Malého obraz.
Přitom všem však zůstává výstava přístupná i tomu divákovi, který se raději oddává estetickému požitku ze zajímavě namalovaného obrazu a vnímá jej přes působení barev. Zkoumání barvy, a také spojujících či rozdělujícících prostor a meziprostor mezi nimi, které malíře mimo jiné vedou i k rozrušování tradičních obdélných či čtvercových formátů, je jedním z Malého poznávacích znamení. Břetislav se zajímá o všechny komponenty malby, ale barva a její optické, fyzikální a filosofické aspekty byla rozhodným a výchozím impulsem jeho malování. Malování je založeno na fyzickém výkonu nanášení barev, a tuto haptičnost povrchu malby, ať je v jakékoliv podobě, divák cítí.
Bylo by zajímavé komparovat Malého práce s malířskými tendencemi druhé poloviny 60. a 70. let, které pracovaly s různě strukurovanou monochromatickou malbou. V českém a posléze v holandském prostředí mám na mysli zejména povrchově živou malbu Tomáše Rajlicha, po svém syntetizující vedle minimalistické struktury monochromatickou texturu a jemnou gestiku. Ze světového kontextu mohou být ve vztahu k Malému zajímavé úvahy o malbě a o barvě jako soustředěném organismu, jak to najdeme u Gottharda Graubnera, či reálná estetika Američana Roberta Rymana, nebo v širším záběru zkrátka malířství, které rozvíjelo osobitě pojímané „primární struktury“, ať už pod tím míníme fundamentální malířství, reduktivismus, minimalizující analytické tendence či cokoliv jiného. Vedle toho můžeme u Malého přemýšlet v postmoderních kategoriích konstrukce a dekonstrukce, které můžeme pojímat jak fakticky tak ve strukturálně-filosofickém smyslu slova. Jedno podmiňuje druhé. Tak jako tak, je každá Břetislavova výstava specifickým zážitkem, který poodhaluje divákovi nejaktuálnější tendence současného umění a poskytuje náhled toho, kam se bude v nejbližších letech vyvíjet.
Martin Dostál