Noc čeká / Night is waiting

Galerie Dole, Ostrava / Dole Gallery, Ostrava

Břetislav Malý

Pohled do instalace v galerii Dole, Ostrava/ Installation view in the gallery Dole, Ostrava



Text k výstavě / Text to the exhibition

Co je vlastně světlo a co barva a jaké jsou mezi nimi souvislosti? Kdo je k pravdě blíž – Chevreuil nebo Goethe nebo někdo další? A záleží na tom vůbec, vnímáte-li obraz pověšený někde na zdi v galerii nebo nanesený na zeď v zaplivaném brněnském podchodu? Plátna a malířské realizace Břetislava Malého jsou jedním z nekonečné řady malířských truismů potvrzujících to, co všichni na vlastní oči nezpochybnitelně vidí, tedy že barevnost je bytostnou charakteristikou obrazu. Vzniká ale obraz pouze proto, aby učinil tento evidentní fakt ještě zřejmějším? Pokud by tomu tak bylo, umění by už bylo záležitostí zapomenuté historie. Jeho úkolem a úkolem malířství ovšem není to, aby dokola opakovaly samozřejmosti, ale aby učinily zřejmým, co se očím, ačkoli těkají v modu neustále se proměňujících barevných počitků, opakovaně skrývá nebo jim uniká. Dobrá malba je tedy taková, která dokáže představit očím to, co v dlouhém sledu mísících se a opakujících se obrazových sekvencí přehlížejí, čemu nevěnují dostatečnou nebo žádnou pozornost. Obraz staví před oči něco zvláštního, něco, co budí zájem a od těkání a odbíhání je nutí se neustále vracet zpět a setrvávat u „jediného“, dívat se na ně opakovaně a znovu v různých souvislostech a úhlech pohledu. Obraz tedy pomocí sugestivní funkce barevných skvrn dokáže přibrzdit rychlý tok toho, co oko odvádí od soustředěné pozornosti. V tom je jeho největší síla – dobrý obraz dokáže pokládat jednoduché otázky sugestivním způsobem. A to i otázky (pouze) na první pohled zcela triviální – tak třeba: „Jak zní bílá barva?“ Anebo „Kdo tvrdí, že noc je černá?“. Tyto a jiné otázky nacházím také v plátnech Břetislava Malého, nedávného absolventa a dnes už i odborného asistenta ateliéru malby brněnské FAVU VUT. Připadá mi, jako kdyby v expresivně-abstraktních obrazech pojednaných často hutnými nánosy barevných past přistupoval právě ke kladení podobných otázek. Domnívám se, že ve svých plátnech a nástěnných realizacích tematizuje světlo a světelnost v rozličných odkazech na malířskou tradici různých modernismů od impresionismu přes rayonismus až po lyrickou či strukturální abstrakci, čímž vytváří možnost znovu načíst, zahlédnout a pojmenovat otázky související s barvou a barevností obrazů a uměleckých artefaktů vůbec. Břetislav Malý je tedy především malířem, který opakovaně dokládá svou vše prostupující fascinaci barevnou hmotou jako onou pověstnou „belle matiere“ v tom nejlepším a nejhlubším malířském smyslu.

Martin Mikolášek

/

What is actually light, what is color, and what are the links between then? Who is closer to truth – Chevreuil or Goethe or someone different? Does it matter if you see a painting hanging on a gallery wall or applied straight on the surface of a wall in a filthy underpass? The canvasses and other painterly endeavors of Břetislav Malý corroborate one of the endless lines of truisms about a fact that everyone sees unmistakably with their own eyes, that is, the fact that a painting’s colors are its ultimate characteristics. However, is a painting made just to make this evident fact even more obvious? If this was so, art would be only a matter of long-forgotten history. The task or art and of painting is not an endless repetition of the taken-for-granted, but on the contrary – art should make apparent those things that eyes cannot perceive, although they always roam about in the mode of ever-changing perceptions of colors. Good painting, then, shows our eyes things that they ignore in the long succession of mixing and recurring visual sequences, that they do not pay an adequate or any attention. A painting posits our eyes in something strange – something that catches our attention and compels them to retrieve their attention to one, single, unique point, to contemplate it repeatedly in different contexts and points of view. Thanks to the suggestive function of patches of color, a painting can therefore slow down the fast flux of those things which divert the eye from concentrated attention. It is this property which makes a painting strong: a good paining can ask simple questions in a suggestive manner. These could be questions which might sound trivial, for instance, “What is the sound of white?” or, “Who says that night is black?” I find these and other similar questions in the canvases of Břetislav Malý, a recent graduate and at present an associate teacher in one of the painting studios of the Faculty of Fine Arts of the Brno University of Technology. It seems to me that through his expressively-abstract canvasses painted with thick impasto layers, Malý asks questions like these. In my view, Malý thematizes in his canvasses and murals the issues light and luminosity in different references to the painterly traditions of various modernisms from impressionism to rayonism, lyrical or structural abstraction, due to which references we are able to reread and reconceptualize questions connected with color and color properties of paintings and art objects as such. Břetislav Malý is primarily a painter who proves his fascination with color understood as the “beautiful matter” in the best and most profound painterly sense.

Martin Mikolasek



Když se zamyslím nad malířem Břetislavem Malým, vybavím si obraz Dobrý den, pane Courbete z roku 1854. Není to tím, že bych v tomto obrazu viděl nějakou vizuální spojitost s dílem Malého, ale nálada obrazu a jakási romantická představa o malíři, který ztvárňuje krajinu, nejen zpoza okna svého ateliéru, mi jeho postavu připomíná. Výstava Noc čeká je další studií krajiny a jejich zvláštních jevů. Malý dlouhodobě z krajiny vychází a zkoumá okamžiky, které se v ní sice reálně odehrávají, ale pouze v určitý moment a viděné pouze pro toho, kdo je vyhledává. Soubor kreseb a obrazů vybraný pro galerii Dole může působit studeně až nehostinně. Při bližším zkoumání zjistíme, že téma je prostě takové, Malý nepřidává ani nezkrášluje, zajímá ho pravda. Bouřka, Před bouřkou, Noc čeká, nebo Pohled na čistou noční oblohu to jsou názvy kreseb z jeho skicáku, které předznamenávají velká plátna. Tyto studie tvoří základ výstavy a v jeho tvorbě jsou velice důležité především kvůli absenci barvy a znázornění děje, který vždy podtrhuje název. Výstava Noc čeká divákovi ukazuje kromě obrazů na stěnách, i autorův způsob práce a myšlení. Zaznamenávání a deníkové studie jsou totiž pro Malého nedílnou součástí tvorby. Malý je sice žákem malířů generace 80. let, ale způsob tvorby a vnímání krajiny mi odkazuje spíše k práci Michala Ranného z let 60. a 70. a ideově k francouzskému naturalismu 19. století.

Miroslav Jiřele


"Noc čeká", 11. 8. 2014, Galerie Dole, Ostrava ...link>>>