Light must be golden
Pitevna Gallery, Brno, 3. 12. 2019 - 17. 1. 2020
Curator: Petr Kamenický and Martin Dostál, Photographer : Michaela Dvořáková
Installation view in the Pitevna Gallery
Press Release
It is certainly not customary to relate the name of a gallery, so expressive and promising, to the recent show, which is the exhibition of Břetislav Malý, a shooting star of the Brno art scene, who is, again, stirring up the local visual surface that is accustomed to various experiments, but whatever, let me return to the word Pitevna, The Autopsy Room, where autopsies must have been performed in the past, so Břetislav is a kind of an ‘autopser’ of painting, or better put, of colour, in particular, he is who deconstructs colour, deconstructs colour in its relationship to painting, searches through texts and looks for links to colour, and that’s the material he constructs his world of painting from, the world which not only consists of paintings layered in lines and surfaces into geometricized patterns of paintings, but transcends the horizon into spaces where geometry and colour merge into objects of geometry, and apart from that his other works may and will overcome a surface or an object and they are installed in surprising falls and constructions, when always and in any Břetislav’s artwork there is a notable conceptual aspect of reasons related to colour, painting and the painting format and the meaning of art. Long sentences sometimes do make sense, and so does a long tradition of visual art that artists explore in order to continue differently from everyone else. Which is what we witness in Břetislav’s work. And we can also witness how The Autopsy Room handles the gallery space, recognising it as three-dimensional space of painting, where one can concentrate on particular art pieces while simultaneously moving between objects and paintings, observing the changes of colour and constellations and noticing our metamorphosis in the space of colour. This type of art embraces minimalist eccentricity, and so it is unavoidable. Visual impact is, paradoxically, strengthened. If it makes you think of Monet’s Waterlilies, you are not far from truth. Truth is colourful. And light has to be golden. While it shines.
Oh yes, I almost forgot: There is a graphite painting on show here. Absolute colour. Black on black. That’s a novelty in Břetislav’s work. It proves that artists break darkness.
Martin Dostál
/
Nebývá rozhodně zvykem, aby se název galerie, a ještě tak expresivní a slibný, vztahoval k recentní výstavě, jakou představuje exhibice Břetislava Malého, této shooting star brněnské scény, který touto výstavou opět rozviřuje zdejší vizuální hladinu, zvyklou na leckteré experimenty, ale nešť, abych se tedy vrátil ke slovu Pitevna, kde se zajisté dříve pitvalo, tak Břetislav je svého druhu pitvař malby, či lépe řečeno barvy, respektive je tím, kdo dekonstruuje barvu, dekonstruuje barvu ve vztahu k malbě, prohledává texty a souvislosti s barvou spojené, a z tohoto materiálu konstruuje svůj malířský svět, který se neskládá toliko z obrazů, vrstvených v linkách a vrstvách do geometrizovaných obrazců obrazů, ale překračuje plošný horizont do prostorů, kde se geometrie a barva sbíhají v geometrických objektech, a vedle toho jiné jeho práce mohou a chtějí překračovat plochu i objekt a instalují se v překvapivých spádech a konstrukcích, když vždy a u každého Břéťova díla je zřetelný konceptuální aspekt důvodů, které souvisejí, jak jinak, s barvou a malbou a formátem obrazu a smyslem umění. Dlouhé věty mají někdy smysl, stejně jako má smysl dlouhá tradice vizuálního umění, kterou malíř či umělec bere v potaz, aby mohl pokračovat jinak, než kdokoliv jiný. Čehož jsme u Břéti svědky. A také jsme svědky toho, jak v Pitevně zachází s prostorem galerie, jak ji pojímá jako třídimenzionální obrazový prostor, ve kterém se lze koncentrovat na jednotlivé práce a současně pohybovat mezi objekty a obrazy a sledovat proměny barev a konstelací a zaznamenávat naši proměnu v prostoru barev. Minimální excentričnost patří k tomuto typu umění, v řadě případů, a tak se jí zkrátka nelze ubránit. Vizuální impakt se paradoxně zesiluje. Kdo si chce vzpomenout na Monetovy lekníny, není nikdy daleko od pravdy. Pravda je barevná. A světlo musí být zlaté. Dokud svítí.
Jo, skoro bych zapomněl. Je zde vystavený grafitový obraz. Absolutní barva. Černočerný. To je novinka v Břéťově práci. Dokazuje, že umělci rozráží tmu.
Martin Dostál