Inside black and white
Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín, 8. 7. - 28. 8. 2021
Curator: Ivan Bergmann
Installation view Inside black and white, Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín
As Goethe Said, 2021, 400 x 800 cm - acrylic on canvas
Installation view Inside black and white, Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín
Installation view Inside black and white, Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín
Light must be golden, 2020, 280 x 440 cm - acrylic on canvas
Installation view Inside black and white, Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín
As Goethe Said, 2021, 110 x 80 cm - acrylic on canvas
Installation view Inside black and white, Regional Gallery o fine arts in Zlín, Zlín
As Goethe Said, 2021, 220 x 220 cm - acrylic on canvas
Press release
Patrik Hábl’s recent show Synchronising colour (2020), at The Regional Gallery of Fine Arts in Zlín, placed the viewers into the role of sensitive, quietened observers, their imagination and emotions being transformed by the physiological qualities of colours. Břetislav Malý is also absorbed by such a world, be it a transitory moment of skywatching or looking at a rock, or, in contrast, a deep immersion into the theory of colour. He is not as interested in the psychological perception of colours as he is interested in thinking about their essence. Standing in front of a canvas and carefully placing strokes and layers of colour on it, he contemplates sentences from Goethe’s Theory of Colours, which discusses the sensory-moral effects of colour, and from Wittgenstein’s Remarks on Colour, which inspire his musing about ‘language games’ we play with colours. Malý is primarily interested in what the viewers are thinking and what language they use to describe their experience. As he says: “There is a difference between what we see, what it is, and what we call it.”
In his role as a conceptual artist, shifting between abstract and structuralist art, he focuses on colours and their relationship to space, which extends onto working with a painting and an object. His work echoes the work of Tomáš Rajlich (1940), a co-founder of The Concretists Club. The show in The Regional Gallery of Fine Arts in Zlín is tailored to a somewhat problematic entrance space. The author aims for a play between simple geometric paintings and people forced to pass from point A to point B. He regards the show as an essay on colour, centring on Goethe’s idea that colour is the space between black and white (maybe between light and darkness), believing this thesis has an organic life of its own. The colours react one to another, creating spaces and relationships between themselves, viewers and light. Malý works with the installation in a very rudimentary form, making use of elementary shapes, materials and colours. The installation is dominated by a formation of triangles; these forms and elementary colours illustrate general actions occurring between colours. The viewer can also see them as something directional and out of context. The diptych in the following part of the show refers to the interpretation of light, materialised by the painter into gold and silver colours. A white painting of layered chalk conceptualises white colour; this monochromatic structure is the show’s locking point: the glazed character of Bologna chalk creates the impression of ‘approaching’ white. The show’s finale is the painting titled Inside black and white, which also gave name to the whole show. The painting from polished graphite which can absorb light and reflect it back instantly is the moving force of Malý’s conception, returning the viewer to the starting point of an experience: the experience of colour.
/
Tisková zpráva
Nedávná výstava Patrika Hábla Synchronizace barvy (2020) v Krajské galerii výtvarného umění
ve Zlíně stavěla přítomné do pozice citlivých a ztišených pozorovatelů, na jejichž představivost
a emoce barvy působily skrze své fyziologické vlastnosti. Břetislav Malý je tímto světem rovněž
pohlcen. Stačí mu chvíle pozorování oblohy, zkoumání horniny nebo naopak hluboké ponoření do
studia samotné teorie barev. Nejde mu ale ani tak o psychologické vnímání barev, jako o samotné přemýšlení o jejich podstatě. Když stojí před plátnem, na něž pečlivě klade jednotlivé tahy
a vrstvy, tanou mu na mysli věty nejen z Goethovy Nauky o barvách, kde se zabýval smyslověmorálními účinky barvy, ale zejména z Wittgensteinových Poznámek o barvách, z nichž si bere
těžiště jeho úvah o „jazykových hrách“, které s barvami hrajeme. Malého tedy primárně zajímá,
co si divák myslí a jak daný prožitek pojmenovává. Sám ostatně říká: „Jedna věc je to, co vidí me, druhá, co to je, a další, co tomu říkáme.“
Ve své konceptuální malířské poloze, oscilující mezi abstrakcí a strukturalismem, se soustředí
právě na barvy a jejich vztah k prostoru, což následně promítá do práce s obrazem a objektem. V jeho díle můžeme spatřovat návaznost na tvorbu spoluzakladatele Klubu konkretistů Tomáše
Rajlicha (1940). Výstava v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně je připravena na míru nelehkému prostoru vstupní části. Autor se v ní zaměřuje na hru mezi obrazy jednoduchých geometrických tvarů a člověkem, jakoby nuceně procházejícím pouze z bodu A do bodu B. Autor vnímá
výstavu jako určitou esej o barvě, která se soustředí na Goetheho představu, že barva je prostor mezi černou a bílou (možná mezi světlem a tmou), přičemž tuto tezi vnímá až jako něco
organicky živého. Barvy reagují jedna na druhou, vytváří prostory a vztahy mezi sebou, obrazem, divákem ale i světlem. Malý s instalací pracuje až „základním“ způsobem, kdy využívá elementární tvary, ale i materiály a barvy. Instalaci dominuje uskupení trojúhelníků a těmito formami
a pomocí základních barev, jsou ilustrovány obecné děje mezi barvami. Zároveň je však divák může vnímat, jako něco vytrženého a směrujícího. Diptych obrazů v další části výstavy představuje odkaz k interpretaci světla, přičemž zlatá a stříbrná barva jsou jeho zhmotnělou malířskou
variací. Bílý obraz pojednaný z vrstvené plavené křídy je v této situaci koncepcí zmíněné bílé
barvy a tato monochromatická struktura vytváří také aretační bod výstavy. Díky lazurní povaze pigmentu boloňské křídy bychom mohli hovořit o jakémsi příchodu k bílé. Závěr výstavy tvoří
obraz Uvnitř černobílé, který také pojmenovává výstavu. Obraz ze zalešťovaného grafitu, který
světlo dokáže pohltit a vzápětí odrazit je hybnou silou celé koncepce, která vrací diváka opět na
začátek prožitku, prožitku z barvy.
Ivan Bergmann