Soft Steel
20. 3. - 21. 4. 2024, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Curator: Martina Mrázová, Photography: Šimon Roubal
Installation view, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Installation view, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Right Angle, 2024, steel , 74 x 29 x 19 cm
Right Angle, 2024, steel , 13,5 x 43,5 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm (detail)
Installation view, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Lines, 2024, steel and canvas, 60,5 x 51 x 5 cm
Right Angle, 2024, steel , 74 x 29 x 19 cm
Right Angle, 2024, steel , 74 x 29 x 19 cm (detail)
Installation view, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Right Angle, 2024, steel , 43,5 x 22 x 5 cm
Right Angle, 2024, steel , 36 x 33,5 x 28 cm
In the Bend, 2024, graphite and epoxy on canvas and steel , 25 x 20 x 6 cm
Lines, 2024, graphite and epoxy on canvas and steel , 25 x 20 x 6 cm
In The Bend, 2024, graphite and epoxy on canvas and steel , 25 x 20 x 6 cm
Lines, 2024, graphite and epoxy on canvas and steel , 25 x 20 x 6 cm
Installation view, U Betlémské kaple Gallery, Prague
Like a Square, 2023, steel , 100 x 97 x 12 cm
Secret Places, 2023, steel , 57 x 99 x 9 cm
Like a Square, 2023, steel , 100 x 97 x 12 cm
Like a Square, 2023, steel , 100 x 97 x 12 cm (detail)
Soft Steel
The word ‘painting’ usually denotes a two-dimensional object hung on the wall, consisting of a canvas treated with paint and fixed on a frame. But what is it that we really see when we look at a painting? Remember how we often look for a suitable angle in front of paintings in a gallery, trying to see a fragment of it in between the light reflections. We understand that we perceive colours in a painting because of their ability to absorb and reflect light rays of different wavelengths. The reflected light, however, also creates a barrier of ephemeral reflections which vary with each change in light and other conditions. So, instead of the image itself, don't we only perceive a kind of visual smog which sticks to the surface and prevents us from penetrating to the matter of the image itself?
Reflections on the material nature of the image and the possibilities of our perception led Břetislav Malý to a conception of painting which fundamentally transforms traditional painting schemes. Malý is not interested in the illusiveness of the painting surface, and neither does he wish to create illustrations of stories or speculative reflections of external or internal realities located somewhere outside the picture. Like Donald Judd, Frank Stella and other followers of minimalism and analytical-conceptual painting, Břetislav Malý sees as paramount the object of the painting and our relationship with it. Consequently, he turns his attention directly to the painting, to its facticity, material and construction. He thinks about and sharpens the various possibilities and configurations of structural relations within the painting, which inherently result from what is considered as given in the painting medium.
The inspiration for the exhibition Soft Steel is polarization, an optical phenomenon based on the partial elimination of reflected light, which allows us to refine what we see. For example, when we normally look at the surface of a lake, we see a surface of water full of light reflections, whereas with polarising glasses we suddenly see the real mass of water, its colour and various details below the surface. It is the principle of changing the refraction of light, which uses polarization, that led Břetislav Malý to think about pictorial situations in which he puts the elementary aspects of painting into new positions and relationships.
Břetislav Malý's pictorial objects can be understood as heterotrophic situations in which the surface of the painting - the traditional field of visual interest - is radically deviated from its axis. The observer's eyes cannot cling to the surface of the image, as there is no such frontal surface. Strict yet subtle steel constructions firmly clamp the layered canvases, which are connected by epoxy resin into a single composite whole. The pictorial field is preserved here, but it is completely minimized and rather concealed - from the painting surface, the viewer is shown
only the profile of the natural canvases, whose texture contrasts sharply with the solidity of the steel frame. Since we do not see the painting surface in the usual extent, we may feel that there is no painting here either. But does the painting cease to exist the moment the painting surface is hidden from our eyes? Or can we create the painting as a complex spatial situation on the border between a painting and an object, which can even resign itself to an illusory spectacular surface?
Břetislav Malý assures us that he is still primarily concerned with painting. That is why he chooses conventional portrait formats and retains all the elementary formal aspects of painting, including colour and light. Although we cannot see the painting surface, the individual canvases are nevertheless treated with graphite powder, a basic natural element in neutral grey and with a distinctive metallic sheen.
Břetislav Malý makes the painting surface to be only one part of the pictorial object; he emphasises the structural relations in the painting. In an attempt to penetrate the material essence of the painting, he carries out an acute autopsy, during which new possibilities of creating an image without depending on the painting surface open up. Compositional painting schemes, which function in both illusory and abstract classical painting, are constructed in an exempt, "pure" form in Břetislav Malý's works. The process of opening up the inner structure of the painting eventually takes the form of fully three-dimensional iron and steel objects, a kind of spatial dialogue of dense homogeneous structures made of welded lines of iron or steel, which, in contrast with the strict bands of the same material, appear unexpectedly soft, as if they were opening up a surface which is otherwise inaccessible to the observer.
Martina Mrázová
Soft Steel
Když mluvíme o obrazu, máme obvykle na mysli plošný objekt zavěšený na stěně, který sestává z plátna pojednaného barvou a upevněného na rámu. Co ale vlastně vidíme, když se díváme na obraz? Vzpomeňme si, jak v galeriích před obrazy často hledáme vhodný úhel, abychom malbu mezi světelnými odlesky aspoň částečně zahlédli. Víme, že barvy na obrazu vnímáme díky jejich schopnosti pohlcovat a odrážet paprsky světla o různých vlnových délkách. Odražené světlo ale zároveň vytváří určitou bariéru efemérních odlesků, které se proměňují s každou změnou světelných a dalších podmínek. Nevnímáme tedy místo obrazu samotného spíš jakýsi vizuální smog, který víceméně ulpívá na povrchu a brání nám proniknout k matérií obrazu jako takového?
Úvahy nad hmotnou podstatou obrazu a nad možnostmi naší percepce přivedly Břetislava Malého ke koncepci obrazu, která zásadně proměňuje tradiční malířská schémata. Malého nezajímá iluzivnost malířské plochy, nechce vytvářet ilustrace příběhů nebo spekulativní reflexe vnějších či vnitřních skutečností, jež se nacházejí kdesi mimo obraz. Podobně jako Donald Judd, Frank Stella a další stoupenci minimalismu a analyticko-konceptuální malby, i Břetislav Malý považuje za prvořadý objekt obrazu a náš vztah k němu. Pozornost proto obrací přímo k obrazu, k jeho fakticitě, materiálu a konstrukci. Promýšlí a zostřuje různé možnosti a konfigurace strukturálních vztahů uvnitř obrazu, které z daností malířského média inherentně vyplývají.
Pro výstavu Soft Steel je určující inspirace fenoménem polarizace, optickým jevem založeným na částečné eliminaci odraženého světla, které nám umožňuje zpřesnit to, co vidíme. Například při běžném pohledu na hladinu jezera vidíme plochu vodní hladiny plnou světelných odrazů, zatímco s polarizačními brýlemi najednou vidíme skutečnou masu vody i s její barvou a s různými detaily pod hladinou. Právě princip změny lomu světla, který využívá polarizace, vedl Břetislava Malého k promýšlení obrazových situací, v nichž staví elementární aspekty malby do nových pozic a vztahů.
Obrazové objekty Břetislava Malého můžeme chápat jako heterotropní situace, v nichž je plocha obrazu – tradiční pole vizuálního zájmu – radikálně vychýlena ze své osy. Zrak pozorovatele nemůže ulpívat na povrchu obrazu, neboť zde žádná taková frontální plocha není. Přísné a zároveň subtilní ocelové konstrukce pevně svírají na sebe navrstvená plátna, která jsou propojená epoxidovou pryskyřicí do jediného kompozitního celku. Obrazové pole je zde sice zachované, ale zcela minimalizované a spíše tušené – z malířské plochy se divákovi ukazuje pouze profil přírodních pláten, jejichž struktura ostře kontrastuje s pevností ocelového rámu. Jelikož malířskou plochu nevidíme v míře, jak jsme zvyklí, máme možná pocit, že zde není ani obraz. Přestává ale obraz existovat ve chvíli, kdy je našim očím malířská plocha skrytá? Nebo můžeme obraz vytvořit i jako komplexní prostorovou situaci na pomezí obrazu a objektu, která na iluzivní efektní plochu může i rezignovat?
Břetislav Malý nás ujišťuje, že mu jde stále především o obraz. Proto volí v podstatě konvenční portrétní formáty a zachovává i všechny elementární formální aspekty malby včetně barvy a světla. Malířskou plochu sice nevidíme, přesto jsou jednotlivá plátna pojednaná grafitovým práškem, základním přírodním prvkem v barvě neutrální šedi a s výrazným kovovým leskem.
Malířskou plochu tedy Břetislav Malý činí pouze jednou z částí obrazového objektu a místo ní zvýznamňuje strukturální vztahy v obrazu. Ve snaze proniknout k materiálové podstatě obrazu provádí ostrou autopsii, během níž se mu otevírají nové možnosti vytváření obrazu bez závislosti na malířské ploše. Kompoziční malířská schémata, která fungují v klasické malbě jak iluzivní, tak i abstraktní, jsou v dílech Břetislava Malého konstruována v oproštěné, „čisté“ formě. Proces otevírání vnitřní struktury obrazu nakonec nabývá podoby plně trojrozměrných železných a ocelových objektů, jakýchsi prostorových dialogů hutných homogenních struktur z navařovaných linií železa či oceli, které v kontrastu se striktními pásovinami z téhož materiálu působí nečekaně měkce, jako by pozorovateli nepřístupnou plochu otevíraly.
Martina Mrázová