Volcano Ash
11. 7. - 29. 9. 2024, Pekelné Sáně Gallery, Kroměříž
Curator: Marika Svobodová, Photography: Tomáš Vrtal
Installation view Volcano Ash, Pekelné Sáně Gallery
Horizon, 2025 - graphite, volcanic ash and epoxy on canvas
Underside, 2025 - graphite and epoxy on canvas
Without Horizon, 2025 - graphite, volcanic ash and epoxy on canvas
Installation view Volcano Ash, Pekelné Sáně Gallery
Horizon, 2025 - graphite, vulcanic ash and epoxy on canvas
Horizon, 2025 - graphite, vax, vulcanic ash and epoxy on canvas
Horizon, 2025 - graphite, volcanic ash and epoxy on canvas
Installation view Volcano Ash, Pekelné Sáně Gallery
Horizon, 2025 - graphite, vax, vulcanic ash and epoxy on canvas
Installation view Volcano Ash, Pekelné Sáně Gallery
Horizon, 2025 - graphite, volcanic ash and epoxy on canvas
Installation view Volcano Ash, Pekelné Sáně Gallery
Underside, 2025 - graphite and epoxy on canvas
Without Horizon, 2025 - graphite, volcanic ash and epoxy on canvas
Volcanic Ash
What does it mean to paint a white painting? Is a white surface empty, or full? How much substance is there in the colour white? What are we actually looking at? What exactly is a painting in this context? A painting is a painting is a painting, to paraphrase Gertrude Stein. A painting is both the result and the starting point of a process, a painter's journey of application of layers of pigment and binder to the surface of a canvas, whose goal is not a subject, theme, or motif, but the painting itself. As in many examples of historical painting, which, despite their external depiction of landscapes, still lifes or figural scenes, were primarily concerned with the internal laws and the space of the painting, Břetislav Malý has long and tirelessly explored painting as a field of its own autonomous existence independent of external representation. Painting, as many theoretical and artistic concepts have noted, does not depict or imitate visible reality, but as a creative act it fabricates a reality that is new and hitherto unknown.
The starting point for Břetislav Malý's work is not conceptual, but purely painterly. He does not make his work easy for himself; on the contrary, he undergoes demanding, lengthy technological processes and expends considerable effort, applying layer upon layer, sanding, gluing, polishing, varnishing, and repainting. He explores the properties of colours, image format, boundaries and other features based on theoretical and philosophical principles and colour theory and applies them systematically in his own work.
For him, non-representational painting takes on a variety of forms, in many cases transcending the space of the classic hanging painting and, in recent years, shifting from exploring the properties of colours to the very matter of painting itself. This creates an intriguing connection to the contemporary philosophical trend and cultural theory of new materialism, which emphasizes material, its properties, and its effects. It responds to the need for contemporary questions about social relations, the historical place of people in the world, and the ways in which we produce, reproduce, and consume our material environment. It can offer artists opportunities for expanded interpretations of materials and objects and our relationships to them.
Břetislav Malý prepared a series of new white paintings for this show, following on from his previous cycle of glossy black graphite paintings. He used several mineral and chalk pigments, and in particular a light powder made from volcanic ash. The choice of materials was crucial for his art; their properties determined and influenced the painting technique and the final appearance of the works. Unlike the polished graphite works which absorb light, the white paintings reflect it. The base onto which the paint was applied was layers of canvas bonded together into a solid, compact whole. In some cases, the character and structure of the substrate merge with the painting at the edges and becomes part of it. Gradually applied layers of paint, their sanding and repainting creates a map of interventions that are barely perceptible on the surface of the painting. What happens in the painting occurs beneath the surface, inside the white colour. The resulting image, the painting and its surface, encapsulates this process. We can only infer it from the slight irregularities and colour variations of the finalised surface. The creation of the image is the outcome of the relationship between the chosen means, formats, and materials, and of the dialogue with the painter. Břetislav Malý's white paintings do not, therefore, record an immaterial and dematerialized state of emptiness – they do the opposite: they demonstrate their physical presence in space and time.
Marika Svobodová
---
Volcano Ash
Co znamená namalovat bílý obraz? Je bílá plocha prázdná nebo plná? Kolik hmoty má bílá barva? Na co se vlastně díváme? Co je tady malba? Malba je malba je malba. Tak by mohla znít parafráze na známý citát Gertrudy Stein. Malba je výsledkem i východiskem procesu, malířské cesty, kladením vrstev pigmentu a pojiv na plochu plátna, jejichž cílem není námět, téma nebo motiv, ale obraz sám. Stejně jako u řady příkladů historické malby, která se přes vnější zobrazení krajiny, zátiší nebo figurálních výjevů, zabývala především vnitřními zákonitostmi a prostorem obrazu, ohledává Břetislav Malý dlouhodobě a neúnavně malbu jako pole své vlastní autonomní existence nezávislé na vnějším zobrazení. Malba, jak upozornila řada teoretických i uměleckých konceptů, nezobrazuje a nenapodobuje viditelnou skutečnost, ale jako tvůrčí akt tvoří skutečnost novou, dosud nepoznanou.
Východisko práce Břetislava Malého není konceptuální, ale ryze malířské. Práci si neusnadňuje, naopak podstupuje náročné, zdlouhavé technologické procesy, vynakládá značné úsilí, nanáší vrstvu za vrstvou, brousí, lepí, leští, lakuje a znovu maluje. Vlastnosti barev, formát obrazu, ohraničení a další témata sleduje Malý na základě teoretických, filozofických východisek a teorie barev a systematicky je uplatňuje při vlastní práci. Nezobrazivá malba nabývá u Malého nejrůznějších podob, překračující v řadě případů prostor klasického závěsného obrazu, a posouvá se v posledních letech od zkoumání vlastností barev k samotné matérii malby. V této souvislosti je zajímavá návaznost na současný filozofický směr a kulturní teorii nového materialismu, v němž je kladen důraz na materiál, jeho vlastnosti a působení. Reaguje na potřebu současných otázek po společenských vztazích, dějinném místě lidí ve světě a způsobech, jakými produkujeme, reprodukujeme a spotřebováváme naše materiální prostředí. Umělcům může nabídnout příležitosti pro rozšířené interpretace materiálů a předmětů a našich vztahů k nim.
Pro výstavu připravil Břetislav Malý sérii nových bílých maleb, navazujících na předchozí cyklus lesklých černých grafitových obrazů. Použil pro ni několik minerálních a křídových pigmentů a zejména specifický lehký prášek ze sopečného popela. Výběr materiálů byl pro práci klíčový, jejich vlastnosti určovaly a ovlivňovaly způsob malby i výslednou podobu děl. Narozdíl od leštěných grafitových prací, které odrážely světlo, bílé obrazy jej absorbují a pohlcují. Základem pro nanášení barvy se staly vrstvy pláten spojených pojivem do pevného kompaktního celku. Charakter a struktura podkladu se v některých případech na okraji spojuje s malbou a stává se její součástí. Postupné nanášení vrstev barvy, jejich zabrušování a přetírání vytváří mapu zásahů, které se na obrazech projevují pouze v náznacích. To, co se v malbě odehrává, se děje pod povrchem, uvnitř bílé barvy. Výsledný obraz, malba a její povrch uzavírá tento proces do sebe a my jej pouze tušíme z nepatrných nepravidelností, barevných odchylek vzniklé plochy. Vznik obrazu se odehrává ve vzájemném vztahu zvolených prostředků, formátů, materiálů a v rovnocenném dialogu s malířem. Bílé obrazy Břetislava Malého nejsou v tomto procesu záznamy nehmotného a dematerializovaného stavu prázdna, ale jsou jeho opakem - demonstrací jejich fyzické přítomnosti v prostoru a čase.
Marika Svobodová