Odlesk / Reflection



Břetislav Malý

0dlesk (horní index) 2012, 230x 200cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk (horní index 2), 2012, 230x 200cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk(horní index 3), 2012, 230x 200cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 60x 130cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 120x 100cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 200x 170cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 230x 170cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 90x 70cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 90x 70cm - olej na plátně



Břetislav Malý

Odlesk, 2012, 90x 70cm - olej na plátně



Břetislav Malý

0dlesk, 2012, 90x 70cm - olej na plátně




Oponentský posudek diplomové práce

Zkoušel jsem si navrhnout pracovní schéma tří možných přístupů k malbě. První je malířský nominalismus, který bere jednu věc za druhou a hledá pro ni tu správnou malířskou formu. Pak je tu malba jako vyprávění – může poutat pozornost i sama k sobě, ale častěji je jakoby průhledná a vede nás rychle k příběhu, který je za ní. A pak je tu malba, která má jako předmět samu sebe, své vlastní předpoklady, možnosti a limity. Je to jenom hrubé schéma, ale pomohlo mi, abych si ujasnil, kam patří malby z diplomového souboru Břetislava Malého. Nejde o to, za každou cenu ji zařadit do nějaké škatulky, ale hledat při jejím hodnocení taková kritéria, která by k ní přiléhala s ohledem na její vlastní nastavení.
Poprosil jsem Břetislava, aby mi ke své diplomové práci nesoucí název Západ slunce něco napsal. Dvakrát jsme se nad rozmalovanými obrazy sešli v ateliéru. Po prvním setkání jsem v tom neměl moc jasno. Pochopil jsem, že jde o to dostat na plochu plátna zobrazení určitého optického efektu a zároveň samotnou malbu strukturovat tak, aby sama o sobě podobný efekt obsahovala. Došlo tu k jakémusi zhroucení rozdílu mezi „označovaným“ a „označujícím“ a výsledek byl v první fázi matoucí. Namalovat světlo světlem, odlesk odleskem… Druhá návštěva v ateliéru byla jiná. Pevnější, jakoby krystalické struktury, které se na prvních plátnech vynořovaly z barevné hmoty, vystoupily nyní razantněji do popředí. Nejčastěji opakují jednouché schéma: sbíhání, rozbíhání a křížení diagonál. Někde jen rychlý pohyb, jakoby švihnutí přímé linky přes měkkou srst nebo kaluž barevné hmoty. Jinde se rozbíhající linie zalomí zpět k sobě a uzavřou výsledný kosočtvercový modul, který by šlo opakovat do nekonečna. Možná vizuální metafora světla jako vlnění? A pak jsou tu plochy barvy. Na první pohled na plátně jenom leží, rozpínají se na něm. Když se podíváme lépe, vidíme, že barva se na plátně nikdy jen tak líně nerozvaluje, je na něm postupně roztahována, plynulými pohyby, řazenými za sebe jako různě velké vlny.
Mohl bych zkoušet dál vrstvit více nebo méně trefné metafory. Je to asi nejsnazší způsob, jak reagovat na malbu, která se ke světu nevztahuje ikonicky (neusiluje o nějakou podobnost s ním), ale reaguje spíše na hlubší, energetické a těžko konceptualizovatelné úrovně smyslové zkušenosti. Ale to by asi nikam nevedlo. Břetislavova práce je aktuální v tom, jak (alespoň z mého pohledu) subtilně čerpá z tradice modernistické abstraktní malby. Když nahradím poněkud kontraproduktivní kritérium originality elastičtějším požadavkem aktuálnosti, vidím malby Břetislava Malého jako vstup do prostoru, který v současné české malbě spíše jen opatrně obcházen. „Informel“, „lyrická abstrakce“, ale vlastně i jen „abstraktní malba“, to všechno jsou trochu divná a zaprášená slova z dějin umění, jejichž druhořadá zhmotnění se nejlépe dají najít v prodejních galeriích pochybné úrovně. Přesto nebo právě proto je tu velké pole možností pro autory, jako je Břetislav Malý, pro ty, kteří nehledají rychlou cestu k výsledku, ale které zajímá především samotný proces. Kteří se nebojí znovu a znovu nechat se na chvíli ztratit sami sobě ve víru tance.

Mgr. Jan Zálešák, Ph.D.